Sdílené pracovní místo

Sdílené pracovní místo

Sdílené pracovní místo lze zjednodušeně popsat jako možnost dvou (nebo více) zaměstnanců s kratší pracovní dobou sdílet jedno pracovní místo, a to za podmínek, že tito zaměstnanci vykonávají stejný druh práce. Cílem tohoto článku je popsat výhody a nevýhody, které institut sdíleného pracovního místa přináší zaměstnancům i zaměstnavatelům.

Tento institut sice zatím není upraven v zákoně, ale zaměstnavatelé i zaměstnanci, kteří v něm spatřují výhodu a možnost, jak učinit výkon práce flexibilnějším, jej již využívají a podmínky výkonu práce na sdíleném pracovním místě si upravují smluvně. Jedná se o způsob výkonu práce, který může znatelně přispět k lepšímu sladění soukromého a pracovního života zaměstnanců a vytvořit podmínky pro větší zapojení zaměstnanců s kratšími pracovními úvazky do pracovního procesu. Na společenskou potřebu zákonné úpravy sdíleného pracovního místa reagovala už i vláda a připravila návrh novely zákoníku práce, který bude toto upravovat. Smyslem zavedení tohoto institutu je podpora zaměstnanosti u takových skupin zaměstnanců, které nemohou či nechtějí pracovat na plný úvazek.

Sdílené pracovní místo bude – pokud dojde ke schválení předkládané novely – v zákoníku práce upraveno tak, že zaměstnavatel se může se dvěma nebo více zaměstnanci s kratší pracovní dobou a se stejným druhem práce dohodnout, že si zaměstnanci budou na sdíleném pracovním místě sami rozvrhovat pracovní dobu do směn po vzájemné dohodě tak, aby každý z nich na základě společného rozvrhu pracovní doby naplnil průměrnou týdenní pracovní dobu nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období. Souhrn délky týdenní pracovní doby zaměstnanců na jednom sdíleném pracovním místě nesmí překročit délku stanovené týdenní pracovní doby.

Nutnou podmínkou pro to, aby sdílené pracovní místo v praxi fungovalo ke spokojenosti všech zúčastněných, je vysoká úroveň komunikace mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci sdílejícími jedno pracovní místo. Je třeba dohodnout, jakým způsobem bude docházet ke sdílení pracovního místa – jakou bude mít kdo pracovní dobu, kdy bude docházet ke střídání, dohodnout předávání agendy, aby se zamezilo, že nějaká práce bude vykonána dvakrát a jiná vůbec. Způsob sdílení pracovního místa by si mezi sebou měli – po předchozí dohodě se zaměstnavatelem – dohodnout sami zaměstnanci tak, aby to vyhovovalo především jejich osobním potřebám a možnostem.

Výhodou pro zaměstnavatele bezesporu je, že nemusí řešit zástup, když se zaměstnanci sdílející jedno pracovní místo mohou během dovolených nebo při nepřítomnosti z jiného důvodu pohodlně prostřídat, pracovní místo tak bude stále obsazené. Jelikož se předpokládá, že sdílená pracovní místa budou využívat jako zaměstnanci převážně osoby, které by jinak měly problém se získáním pracovního místa na plný úvazek, lze se domnívat, že si tyto osoby budou práce vážit a budou motivovány k vysokým výkonům. Určitou nevýhodou pro zaměstnavatele může být, že v souvislosti se sdíleným pracovním místem nedojde nijak ke snížení administrativy, ta zůstává stejná jako u zaměstnance pracujícího na plný úvazek, je třeba pro každého zvlášť vést evidenci pracovní doby nebo odvádět povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění.

Výhody pro zaměstnance lze spatřovat hlavně ve větší flexibilitě výkonu práce, kdy záleží především na zaměstnancích sdílejících pracovní místo, jak si rozloží pracovní dobu, aly splnili požadavky zaměstnavatele.

Jak bylo uvedeno výše, do Poslanecké sněmovny míří novela zákoníku práce, která by měla zavést právě institut sdíleného pracovního místa i do našeho právního řádu. Předpokládá se, že by k účinnosti novely mělo dojít od ledna 2021.

JUDr. Ludmila Jakubíková

Související příspěvky