Ručení jednatele za dluhy obchodní společnosti

Ručení jednatele za dluhy obchodní společnosti

V jednom z předchozích příspěvků kolegy JUDr. Piotra Mendreka byly vysvětleny principy péče řádného hospodáře, které souvisí s výkonem funkce statutárního orgánu obchodní společnosti. Na úvod článku je vhodné k tomuto tématu pouze připomenout, že člen orgánu obchodní společnosti je povinen svou funkci v rámci péče řádného hospodáře vykonávat s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Mnozí jednatelé společností však během výkonu své funkce péči řádného hospodáře záměrně porušují (nejčastěji technikou tzv. tunelování), čímž způsobí své společnosti nebo věřitelům nemalé škody a následně se snaží vše zamést pod koberec tím, že odstoupí z funkce a celou firmu přepíšou na jinou osobu s cílem zbavit se své nekalé minulosti. Zákon však pro takové případy zakotvil určité mechanismy, kterými zakládá ručení jednatelů (i těch bývalých) za dluhy společnosti a chrání tak věřitele před jednáními, která poškozují jejich zájmy. Cílem článku je tyto zákonné mechanismy představit čtenářům. V následujícím textu bude z důvodu zjednodušení pojednáno pouze o ručení jednatelů společností s ručením omezeným, avšak tato problematika se vztahuje rovněž na členy statutárního orgánu ostatních obchodních společností, jako jsou členové představenstva akciové společnosti atd.

Základním předpokladem pro uplatnění těchto mechanismů je skutečnost, že jednatel při výkonu své funkce porušil povinnost péče řádného hospodáře (blíže k tomu předchozí článek JUDr. Piotra Mendreka) a tímto jednáním vznikla společnosti škoda. V takovém případě je jednatel povinen vydat společnosti prospěch, který získal v důsledku porušení péče řádného hospodáře, a nahradit společnosti způsobenou škodu.

Pokud jednatel nenahradí společnosti škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu své funkce, ačkoliv byl povinen škodu nahradit, nastává zde první mechanismus ručení. Jednatel v takovém případě ručí věřitelům společnosti za její dluhy, a to v rozsahu, v jakém škodu společnosti nenahradil, pokud se věřitelé nemohou domoci plnění na společnosti. Z toho vyplývá, že se věřitelé musí v prvé řadě domáhat plnění přímo na společnosti. Pokud však společnost z důvodu nedostatku finančních prostředků není schopna plnit, jsou věřitelé následně oprávněni požadovat úhradu pohledávek po jednateli. Jednatel je v takovém případě povinen plnit ze svého osobního majetku, a to v rozsahu, v jakém škodu společnosti nenahradil. Jde tedy o omezené ručení za dluhy společnosti.

Zákon dále upravuje dvě situace, kdy nastává neomezené ručení jednatele za dluhy společnosti, a tyto případy souvisí s úpadkem společnosti a vyloučením jednatele z výkonu funkce. Soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitele rozhodnout, že jednatel nebo bývalý jednatel společnosti ručí za splnění jejích povinností, jestliže (i) bylo rozhodnuto, že společnost je v úpadku, (ii) a jednatel nebo bývalý jednatel věděl či vědět měl a mohl, že společnost se v hrozícím úpadku nachází, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládané.

Jedná se tedy například o situaci, kdy bývalý jednatel před svým exitem už věděl nebo mohl vědět, že se společnost řítí do platební neschopnosti, ale neučinil potřebné kroky k odvrácení hrozícího úpadku, ba spíše naopak společnost ještě do poslední kapky finančně vyšťavil. Věřitelé se v takovém případě mohou obrátit na insolvenční soud s návrhem, aby rozhodl o ručení bývalého jednatele, který porušením péče řádného hospodáře přivedl společnost do úpadku. Předpokladem vzniku ručení je rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku společnosti. Samotné podání insolvenčního návrhu nepostačuje. Na tomto místě je ještě vhodné doplnit, že se jedná o neomezené ručení, tudíž jednatel ručí za celou část dluhů společnosti.

Druhý případ neomezeného ručení jednatele nastává v situaci, kdy jednatel společnosti vykonával funkci statutárního orgánu i v době, kdy mu byl výkon této funkce zakázán rozhodnutím soudu o vyloučení z výkonu funkce. Pro ucelenost problematiky lze uvést, že člen statutárního orgánu může být vyloučen z výkonu funkce z důvodu, že (i) jeho výkon funkce vedl k úpadku společnosti, (ii) svým jednáním zřejmě přispěl ke snížení majetkové podstaty a k poškození věřitelů, nebo (iii) v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře. Dojde-li rozhodnutím soudu k vyloučení dotyčné osoby z výkonu funkce a tato osoba přes zákaz soudu nadále vykonává funkci jednatele společnosti, ručí za splnění všech povinností společnosti, které vznikly v době, kdy vykonával přes zákaz činnost jednatele společnosti.

Závěrem je vhodné zmínit ještě jeden mechanismus ochrany věřitelů, který upravuje insolvenční zákon. V tomto případě se však nejedná o institut ručení jednatele, nýbrž o institut přímé odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou porušením povinnosti podat insolvenční návrh. Každý jednatel společnosti je povinen v souladu s péčí řádného hospodáře podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o úpadku společnosti. Pokud tuto povinnost jednatel poruší, odpovídá věřiteli za škodu, kterou způsobí porušením této povinnosti. Tato škoda se pak vyčísluje jako rozdíl mezi výší pohledávky věřitele zjištěné v insolvenčním řízením a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení ve finále obdržel. Z formální stránky je nutné čtenáře osvětit, že se jedná o přímou odpovědnost jednatele, a tudíž věřitel může škodu vymáhat přímo po jednateli, resp. bývalém jednateli, aniž by musel v prvé řadě požadovat úhradu škody u společnosti samotné.

Jak z tohoto článku vyplývá, zákon nastavil několik právních institutů, které mají odradit členy statutárních orgánů od nekalých praktik poškozujících společnosti a věřitele. Členům statutárních orgánů společností lze tedy jen doporučit, aby svou funkci vykonávali v souladu s péčí řádného hospodáře a pečlivě zvážili svá rozhodnutí při vedení společnosti. Odstoupení z funkce nebo převod společnosti na jinou osobu se záměrem uniknout od dluhů není účinným prostředkem ke zbavení se své odpovědnosti.

 Viet Do Pham, advokát

Související příspěvky