Pravidla pro výplatu plnění členům orgánů obchodních korporací

Pravidla pro výplatu plnění členům orgánů obchodních korporací

Nejen u jednočlenných obchodních společností se nezřídka stává, že společnost vyplácí členům svých volených orgánů odměnu či jiné plnění, aniž by pro tuto výplatu byla dodržena základní pravidla vyžadovaná zákonem o obchodních korporacích. Jednatel, člen představenstva nebo dozorčí rady, statutární ředitel nebo člen správní rady společnosti tak plnění od společnosti přijímá neoprávněně. Ačkoli v nemalé části případů to nevede k žádným závažným následkům (jednoduše proto, že se nenajde osoba, která by tuto situaci měla zájem řešit), ve zbylé části jsou následky takového postupu o to zásadnější a pro člena voleného orgánu obchodní společnosti citelnější.

Základní pravidlo v tomto ohledu zní, že jakékoli plnění ve prospěch člena voleného orgánu společnosti ze strany této společnosti musí být schváleno jejím nejvyšším orgánem, nejčastěji valnou hromadou. Právní úprava tedy brání tomu, aby členu voleného orgánu společnosti byla vyplácena jakákoli plnění, která by schválena valnou hromadou nebyla. Důvod je prostý. Je to totiž právě člen statutárního orgánu, kdo by jinak o vyplacení odměny, často sám pro sebe, rozhodoval, přičemž v případě takového rozhodování jsou jeho osobní zájmy jasně protichůdné se zájmy obchodní společnosti. A ačkoli je člen voleného orgánu při tomto rozhodování vázán již povinností péče řádného hospodáře, která v sobě mimo jiné zahrnuje i povinnost nezbytné loajality vůči společnosti, právní úprava nadto pro tyto případ upravuje ještě povinnou kontrolu ze strany nejvyššího orgánu společnosti – „vlastníků“ společnosti.

Nejběžnějším typem plnění ze strany obchodní společnosti ve prospěch člena jejího voleného orgánu, je odměna za výkon funkce. Odměnu za výkon funkce lze členu voleného orgánu poskytnout pouze na základě písemně uzavřené smlouvy o výkonu funkce, která musí být, jak již vyplývá z výše uvedeného, schválena nejvyšším orgánem společnosti. Není-li smlouva o výkonu funkce uzavřena, pak dle zákona až na výjimky platí, že výkon funkce je bezplatný a obecně tedy nelze v takovém případě členovi orgánu obchodní korporace odměnu poskytovat. V rámci smlouvy o výkonu funkce by mělo být sjednáno jak pravidelné finanční odměňování, tak jakékoli věcné plnění (například právo na odběr určitých výrobků společnosti) nebo úhrady do systému penzijního připojištění apod. Měly by také být stanoveny jak všechny složky odměny, tak způsob určení výše těchto jednotlivých složek.

Schválení nejvyššího orgánu společnosti podléhá také jakékoli jiné plnění, které společnost členu voleného orgánu poskytuje. Může se jednat například o využívání osobního vozidla, mobilního telefonu, počítače nebo softwarového vybavení pro osobní účely. Naopak, schvalovat není potřeba jednotlivé náhrady nákladů, které člen voleného orgánu vynaložil v souvislosti s výkonem funkce, ledaže se jedná o jakýkoli nákladový paušál, který není člen voleného orgánu povinen společnosti vyúčtovat.

Samostatnou kapitolou, která je v praxi hojně řešena, jsou pak plnění, která člen voleného orgánu od společnosti dostává na základě pracovní smlouvy, kterou má se společností souběžně k výkonu své funkce uzavřenou. U takových pracovních smluv je v prvé řadě nutné poukázat na to, že pokud jsou uzavřeny na činnosti, které běžně spadají do činností voleného orgánu obchodní společnosti, nemůže na jejich základě vzniknout řádný pracovní poměr. Ačkoli je nutné tyto případy posuzovat vždy individuálně, jedná se například o situace, kdy jednatel má současně uzavřenou pracovní smlouvu s druhem práce „generální ředitel“ apod. Nastane-li taková situace a kolidující pracovní smlouva je s členem voleného orgánu společnosti uzavřena, není pak na ni zjednodušeně nahlíženo jako na pracovní smlouvu, ale v částech, v nichž neodporuje korporátnímu právu, jako na smlouvu o výkonu funkce, a to i přesto, že je nazvaná jako pracovní smlouva. Bez rozdílu o ní tedy platí vše výše uvedené.

Druhým případem ve vztahu k pracovním poměrům členů voleného orgánu, je pak tzv. nepravý souběh. Tedy případ, kdy předmětem pracovního poměru dle pracovní smlouvy jsou činnosti odlišné od činností, které běžně spadají do působnosti voleného orgánu obchodní korporace. Taková situace je dovolena, přičemž na vzniklý pracovní poměr se jako na pracovní poměr i nahlíží. I zde však platí, že mzda nebo jiná plnění, která člen voleného orgánu na základě tohoto pracovního poměru od společnosti dostává, musí být schválena nejvyšším orgánem společnosti.

Právní úprava jde v současnosti dokonce tak daleko, že v případě, kdy společnost zaměstnává osobu blízkou členovi voleného orgánu (např. partner, rodič, dítě), pak i mzda této osoby blízké podléhá schválení nejvyššího orgánu společnosti. Tato konkrétní povinnost však bude velkou novelou zákona o obchodních korporacích zrušena. Novela by však pro tyto případy měla nadále ponechat notifikační povinnost člena voleného orgánu vůči kontrolnímu či nejvyššímu orgánu společnosti.

A co v případě, kdy výše uvedené podmínky nejsou splněny? Jak již bylo uvedeno, v takovém případě pobírá člen voleného orgánu nebo osoba jemu blízká plnění neoprávněně a jsou tak povinni toto plnění společnosti coby bezdůvodné obohacení vrátit. A to za období až tři let zpět, přičemž za určitých specifických okolností lze s ohledem na současný přístup Nejvyššího soudu uvažovat až o období deseti let zpětně. Vzhledem k tomu, že se může jednat o jediný výdělek, který daná osoba v daném období měla, je tento následek velice závažný. Nelze tedy jinak než doporučit, aby sám člen voleného orgánu důsledně dbal na to, aby veškerá plnění, která bude společnost jemu nebo jeho blízkým poskytovat, byla poskytována vždy za splnění všech výše uvedených pravidel.

Mgr. David Sliwka

Související příspěvky