Pravidla čerpání dovolené a na co si dát pozor

Pravidla čerpání dovolené a na co si dát pozor

Koncem léta pomalu, ale jistě, končí období dovolených. Ti šťastnější zaměstnanci vzpomínají na krásné časy u moře, kdežto ti méně šťastní jim mohou jen tiše závidět, pokud jejich žádosti o čerpání dovolené nebylo vyhověno. Kdy vlastně musí zaměstnavatel zaměstnanci vyhovět a kdy naopak může žádost zamítnout? Tento článek si klade za cíl seznámit čtenáře s pravidly pro určování doby čerpání dovolené a upozornit na možná rizika s tím spojená.

Na začátek by bylo vhodné si vyjasnit, na kolik dnů dovolené mají zaměstnanci vůbec nárok. Na tuto otázku však neexistuje u zaměstnanců v soukromém sektoru jednoznačná odpověď. Sjednání rozsahu dovolené je totiž primárně ponecháno na vůli smluvních stran a jejich vyjednávacích schopnostech. Nicméně, v rámci ochrany práv zaměstnanců, určuje zákoník práce minimální počet dnů dovolené, který musí být zaměstnancům garantován. Podle zákoníku práce tak zaměstnancům v soukromém sektoru přísluší za kalendářní rok minimálně 4 týdny dovolené. Tato minimální výměra je stanovena bez ohledu na dobu trvání pracovního poměru a bez ohledu na počet odpracovaných let či další skutečnosti, přičemž ji lze navyšovat bez jakéhokoliv omezení. V praxi zaměstnavatelé nabízejí jako formu benefitu zpravidla jeden nebo dva týdny dovolené nad rámec minimální výměry stanovené zákoníkem práce. V poslední době se lze ojediněle setkat také s firemní politikou neomezené dovolené. Pro úplnost je ještě nutné doplnit, že zaměstnanci ve veřejném sektoru mají nárok na 5 týdnů dovolené a pedagogičtí a akademičtí pracovníci dokonce 8 týdnů dovolené. U těchto zaměstnanců je však výměra dovolené fixní a nelze ji smluvně navyšovat.

Pokud jde o samotné čerpání dovolené, v zaměstnaneckých kruzích se rozšířil mýtus, že zaměstnanec je strůjcem svého času a dovolenou si může určovat libovolně. Zaměstnanci se často mylně domnívají, že si mohou jednoduše odjet na dovolenou a zaměstnavateli pouze sdělí dobu své nepřítomnosti. Někteří zaměstnavatelé takové jednání sice tolerují, ovšem pravdou je, že dobu čerpání dovolené určuje dle zákoníku práce zásadně zaměstnavatel. To sice nebrání tomu, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodli na nástupu na dovolenou v období preferovaném zaměstnancem, zároveň je však nutné mít na vědomí, že rozhodnutí o schválení požadovaného termínu čerpání dovolené je pouze v diskreci zaměstnavatele. Pokud žádosti zaměstnance není vyhověno, nemá zaměstnanec na zaměstnavatele žádné páky.

K věci je nezbytné poznamenat, že při určování doby čerpání dovolené váže zákoník práce zaměstnavatele určitými pravidly. Zaměstnavatel je zejména povinen dobu čerpání dovolené určit tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. To znamená, že dovolená za rok 2019 by měla být čerpána do konce roku 2019. Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Určenou dobu čerpání dovolené je pak zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem.

Pokud však zaměstnavateli v určení dovolené brání překážka v práci na straně zaměstnance (např. zaměstnanec je na mateřské nebo nemocenské) nebo naléhavý provozní důvod, je oprávněn v takovém případě nevyčerpanou dovolenou převést do následujícího roku, a to tak, aby nevyčerpaná dovolená z předešlého roku byla zaměstnancem vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. Termíny čerpání nevyčerpané dovolené z předešlého roku však musí zaměstnavatel určit nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku. To znamená, že například určení nástupu na nevyčerpanou dovolenou za rok 2019 musí zaměstnavatel oznámit zaměstnanci nejpozději do 30. června 2020. Pokud tak zaměstnavatel neučiní do tohoto data, má právo určit čerpání dovolené sám zaměstnanec. Jedná se o výjimku z výše uvedeného pravidla, že právo na určení doby čerpání dovolené náleží zaměstnavateli. Každopádně v takovém případě je zaměstnanec povinen čerpání dovolené písemně oznámit zaměstnavateli alespoň 14 dnů předem. Zde je vhodné upozornit, že se nejedná o žádost zaměstnance o dovolenou, ale o jeho jednostranné oznámení, kterému je zaměstnavatel povinen vyhovět.

Dle zákoníku práce tedy určuje čerpání dovolené, až na výjimky, zaměstnavatel. Toto pravidlo je zcela odůvodněné, neboť právě zaměstnavatel přiděluje a organizuje práci zaměstnancům a zároveň nese ekonomická rizika spojená s provozem svého podniku. S ohledem na to lze zaměstnancům pouze doporučit, aby svou dovolenou plánovali až na základě zaměstnavatelem určeného, resp. schváleného, termínu. Zaměstnavatelům lze naopak doporučit, aby vnitřními předpisy přijali vhodné mechanismy pro plánování směn a určování čerpání dovolené a určili si kompetentní osobu, která bude dohlížet na záležitosti spojené s čerpáním dovolené zaměstnanců.

Mgr. Viet Do Pham, advokátní koncipient

 

Související příspěvky