Paragrafy na dovolené aneb O odpovědnosti provozovatele ubytovacího zařízení za vnesené věci

Paragrafy na dovolené aneb O odpovědnosti provozovatele ubytovacího zařízení za vnesené věci

Dnešní příspěvek má letní, prázdninovou tématiku, byť – jak už to u právních článků tohoto typu bývá – bohužel nepopisuje žádný příjemný zážitek z dovolené. Tento článek se totiž zabývá situací, kdy v ubytovacím zařízení (hotel, penzion atd.) dojde obecně řečeno ke škodě na věcech (zničení, krádež apod.), které do ubytovacích prostor vnesl ubytovaný. Bude tak stručně pojednáno o – slovy občanského zákoníku – „škodě na vnesené věci“ (§ 2946 a násl. OZ), tedy o nároku ubytovaného na náhradu škody vůči provozovateli zařízení a o podmínkách uplatnění tohoto nároku.

Občanský zákoník stanoví, že za takto vzniklou škodu odpovídá provozovatel ubytovacího zařízení, a to bez ohledu na jeho zavinění. Z tohoto pohledu se jedná o velmi přísný druh právní odpovědnosti (tzv. odpovědnost za výsledek), neboť provozovatel odpovídá v podstatě za to, že vnesené věci nebudou zničeny, zcizeny apod. (nikoliv tak např. za to, že vynaloží veškeré úsilí, aby se takto nestalo). Zmíněné právní odpovědnosti se provozovatel může zprostit pouze ze dvou zákonných důvodů. Zaprvé by mohl prokázat, že by ke škodě došlo i jinak. Tento důvod se vztahuje zejména na situace, kdy vzniklá škoda nemá souvislost s ubytováním (např. z důvodu vady výrobku dojde k jeho samovznícení). Druhým liberačním důvodem pak je okolnost, že škodu způsobí sám ubytovaný či osoba, která ubytovaného z jeho vůle provází (např. okrade-li ubytovaného jeho družka či osobní asistent, žádný nárok vůči provozovateli zařízení samozřejmě neexistuje).

Právní ochrana se vztahuje na všechny věci, které byly do ubytovacích prostor vneseny ubytovaným, kromě dále uvedených zákonem stanovených výjimek. Pravidlo o přísné odpovědnosti provozovatele za škodu se tak v první řadě nevztahuje na vozidla, přičemž vozidlem lze rozumět dopravní prostředek (v tomto kontextu nikoliv např. kočárek či invalidní vozík). Kromě toho jsou z ochrany vyloučeny věci ponechané ve vozidle (rovněž na vozidle – např. lyže, kola apod.) a živá zvířata (nikoliv tedy mrtvá, jako např. trofeje).

Je rovněž vhodné upozornit, že takto popisovaná odpovědnost provozovatele ubytovacího zařízení není bezbřehá. Občanský zákoník omezuje odpovědnost konkrétně na stonásobek ceny ubytování za jeden den (nebyla-li cena takto ujednána, použije se cena obvyklá).  Tento limit se pochopitelně neuplatní, pokud předmětnou škodu způsobil sám provozovatel nebo jeho zaměstnanec. Limit odpovědnosti neplatí taktéž v případě, že předmětná věc byla provozovatelem převzata do úschovy anebo v situaci, kdy ubytovatel (provozovatel) nezákonně odmítl převzít příslušnou věc do úschovy. Posledně zmíněný případ navazuje na povinnost ubytovatele převzít od ubytovaného peněžní prostředky, klenoty nebo jiné cennosti, pokud o to ubytovaný požádá (blíže viz § 2327 OZ).

Poslední zákonnou podmínkou pro úspěšné uplatnění práva na náhradu takto vzniklé škody je zachování stanovené lhůty k jejímu uplatnění. Zákon vyžaduje, aby škoda byla uplatněna „bez zbytečného odkladu“, nejpozději však do 15 dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět. Neuplatní-li poškozený své právo v této lhůtě, ztrácí svůj právní nárok (tj. jeho vymahatelnost), což samozřejmě neznamená, že by se nemohl s provozovatelem dohodnout na výši a způsobu náhrady škody.

Sečteno podtrženo, z výše uvedeného vyplývají minimálně tři rady na cesty: (1) nenechat se odradit, odmítne-li provozovatel výše popsanou škodu nahradit, vymlouvaje se např. na ubytovací podmínky, hotelový řád, cizí osobu, jím nezaviněnou nešťastnou událost či náhodu apod.; (2) řešit tuto nepříjemnost bezodkladně (nejlépe ihned – viz lhůty výše); a za (3) nenechávat v ubytovacím zařízení mimořádně hodnotné věci.

JUDr. Piotr Mendrek, advokátní koncipient

Související příspěvky