Ošetřovné pro zaměstnance a OSVČ v době koronakrize  aneb Slibem nezarmoutíš

Ošetřovné pro zaměstnance a OSVČ v době koronakrize aneb Slibem nezarmoutíš

Již několik týdnů platí v oblasti ošetřovného nová pravidla, zavedená v důsledku pandemie koronaviru. Obecně umožňují rodičům a dalším osobám, aby na tuto dávku dosáhly i po dobu delší než dřívějších devět, potažmo šestnáct, dnů, a mohou díky nim o příspěvek, avšak z jiných zdrojů, než z nemocenského pojištění, žádat také osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Postupem času se však objevují nové výkladové nejasnosti, zejména ve vztahu k žádostem, které podávají právě OSVČ.

Impulsem k sepsání tohoto příspěvku pak byla Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) zveřejněná informace, že po dvou týdnech od spuštění programu je možno vyhovět jen zlomku podaných žádostí, když onu zbylou část tvoří žádosti, které buďto nejsou kompletní, a tedy žadatelé jsou vyzýváni k jejich doplnění, anebo žádosti, jejichž podatelé nároky na podporu z daného programu z nějakého důvodu, tvrzeného poskytovatelem podpory, nesplňují.

V případech, kdy je příjemcem ošetřovného zaměstnanec, zdá se, není nejasností tolik. Zaměstnanci mají nárok na ošetřovné ve výši 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den v případě, že se starají o děti do 13 let věku (tj. do jejich třináctých narozenin) nebo o nezaopatřené dítě (i starší), které je závislé na pomoci jiné osoby alespoň ve stupni I (lehká závislost), a to po dobu uzavření školských a jiných zařízení z důvodu epidemie.

 

Za zmínku stojí pravidlo, že je-li v rodině více takovýchto dětí, a oba rodiče jsou zaměstnanci, může pro sebe o dávku ošetřovného žádat každý z rodičů tehdy, pokud toto ošetřovné čerpá každý z nich na jiné ošetřované dítě. Jedna osoba – zaměstnanec – může čerpat nejvýše jednu dávku, i kdyby pečovala o více dětí, a na jedno dítě může pobírat dávku samozřejmě současně pouze jedna osoba. Je však umožněno se v péči o jedno dítě střídat či dokonce opakovaně může pečující osoba v některých dnech docházet do zaměstnání – v nich nárok na ošetřovné nevzniká – a ve zbylých dnech je ošetřovné čerpáno. Není však možné, aby zaměstnanec žádal ošetřovné pouze za dny, v nichž by za normálních okolností neměl pravidelnou pracovní směnu a ve zbytku měsíce pravidelně docházel do zaměstnání.

Dny, kdy zaměstnanec o dítě pečoval, a dny, ve kterých o ně pečovala jiná osoba a zaměstnanci tak dávka nenáleží, ať už proto, že byl v zaměstnání, anebo péči o dítě tou dobou pouze převzal například druhý rodič, jsou vykazovány po skončení kalendářního měsíce na formuláři, který vyplní a podepíše zaměstnanec, aby byl posléze prostřednictvím jeho zaměstnavatele předán příslušné správě sociálního zabezpečení.

Ačkoliv bylo deklarováno, že pravidla zavedená dodatečně pro OSVČ, umožňující i těmto osobám žádat o dávku jakéhosi kvazi-ošetřovného, budou v zásadě totožná s podmínkami, za kterých vzniká nárok na ošetřovné rodičům – zaměstnancům, praxe a zejména Ministerstvem průmyslu a obchodu zveřejňovaná výkladová stanoviska, se těmto původním slibům stále více a více vzdalují.

Program vypsaný MPO na podporu OSVČ pečujících v době pandemie koronaviru o děti, jejichž školy, školky či jiná zařízení, byla zavřena, je skutečně stručný a pravidla zdála by se na první pohled jednoznačná a přehledná.

Stanovují, že podpora ve formě dotace je kompenzace ztráty z nemožnosti podnikat jako OSVČ, a to z důvodu šíření infekce COVID-19, která pečuje o dítě (děti), které navštěvují školy i jiná dětská zařízení (v současné situaci uzavřená z důvodu šíření infekce COVID-19) a jsou mladší 13 let, za předpokladu, že na stejné dítě/děti nečerpá tuto dotaci nebo jiný kompenzační příspěvek žádná jiná osoba. Uvedená podpora ve formě dotace bude vyplácena také OSVČ, která pečuje o nezaopatřené dítě (děti) maximálně do věku 26 let, které je závislé na pomoci jiné osoby aspoň ve stupni I (lehká závislost) podle zákona o sociálních službách, pokud nemůže navštěvovat školu z důvodu jejího uzavření na základě mimořádného opatření proti šíření infekce COVID-19, za předpokladu, že na stejné dítě (děti) nečerpá tuto dotaci nebo jiný kompenzační příspěvek žádná jiná osoba. Podpora se vztahuje i na OSVČ, která pečuje o osobu/y, která/é z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je/jsou závislá/é na pomoci jiné osoby alespoň ve stupni I (lehká závislost) podle zákona o sociálních službách, která/é byla/y umístěna/y dočasně do domácí péče z důvodu uzavření zařízení sociální péče, kde jinak pobývá/jí, na základě mimořádného opatření proti šíření infekce COVID-19, za předpokladu, že na stejnou osobu (osoby) nečerpá tuto dotaci nebo jiný kompenzační příspěvek žádná jiná osoba. OSVČ tudíž nemohla v důsledku těchto omezení vykonávat svoji podnikatelskou činnost jako OSVČ. 

Až potud se pravidla zavedená pro OSVČ zdají být skutečně srovnatelná s těmi, která platí pro zaměstnance. Kde však potom hledat příčinu tak nízké úspěšnosti podaných žádostí, kterou jsem zmínil v úvodu článku? Neodbytně se vtírá myšlenka, že poskytovatel podpory svůj vlastní program, z něhož bylo citováno výše, interpretuje v neprospěch žadatelů, navíc často v naprostém rozporu s tím, co garantuje, anebo jej zcela nedůvodně rozšiřuje o podmínky, které však daný program (tedy předem stanovené závazné a neměnné podmínky pro poskytnutí podpory) v žádném případě neobsahuje.

Jak jinak si vysvětlovat níže uváděná stanoviska, která MPO oficiálně prezentuje na svém webu v sekci odpovědi na nejčastější dotazy?

Pokud se rodiče (OSVČ) sezdaní, avšak žijící nyní v oddělených domácnostech, kteří mají 2 děti, ptají, zda mohou mít ošetřovné na každé dítě extra, tedy jeden rodič/1 ošetřovné, je stanovisko MPO takové, že ošetřovné je poskytováno nehledě na počet dětí pouze jedenkrát. (viz otázka č. 10 na webu https://www.businessinfo.cz/clanky/odpovedi-na-nejcastejsi-dotazy-podnikatelu-ohledne-aktualnich-opatreni-proti-sireni-koronaviru/#kd-osetrovne-osvc). Uvedené stanovisko jednak nemá žádnou oporu v předmětném programu, dokonce je v přímém rozporu s tím, co sám deklaruje, neboť stanovuje pouze tu podmínku, že na stejné dítě/děti nečerpá tuto dotaci nebo jiný kompenzační příspěvek žádná jiná osoba, a navíc takovým vyloučením čerpání dvou podpor na dvě různé – tedy dvě nestejné – děti v jedné rodině nedůvodně zavádí pro OSVČ nevýhodnější pravidla, než jaká platí pro rodiče, kteří jsou oba zaměstnanci. Ti, jak bylo zmíněno shora, v případě, že mají více dětí, nejsou nijak omezeni v možnosti čerpat dávku ošetřovného každý na jedno z těchto více dětí.

Ještě o kus větší klacek je vhozen pod nohy živnostníků odpovědí MPO na otázku č. 4 (dostupné opět na webu https://www.businessinfo.cz/clanky/odpovedi-na-nejcastejsi-dotazy-podnikatelu-ohledne-aktualnich-opatreni-proti-sireni-koronaviru/#kd-osetrovne-osvc). Mají na ošetřovné pro OSVČ nárok i OSVČ, jejichž žena pobírá rodičovský příspěvek? Pokud je manžel/ka na mateřské/rodičovské s jedním dítětem nebo pobírá jinou formu finanční podpory spojené se starostí o něj, nemůže druhý rodič – OSVČ žádat na druhé dítě ošetřovné. Taková odpověď z dílny ministerstva pak už zcela rezignuje byť jen na okrajovou snahu o výklad konformní s tím, co tedy zveřejněný program podpory mínil oním „stejným dítětem“.

Kdyby snad byl skutečně původní záměr MPO takový, jaký nyní svévolně a neodůvodněně podsouvá ve výše uváděných odpovědích, co bránilo, aby program od počátku zahrnoval formulaci, podle níž by podpora nenáležela tomu, na jehož „kterékoliv dítě“ už jiná osoba pobírá tuto dotaci nebo jiný kompenzační příspěvek? Pokud namísto uvedeného MPO zůstalo u obratu „stejné dítě“, pak nezbývá, než toto respektovat i při vyřizování žádostí o podporu.

Věřím, že tento text dodá odvahu alespoň některým z těch, jejichž žádost o podporu už byla, anebo teprve bude, nedůvodně zamítnuta, důsledně se přislíbených dávek domáhat. Je stěží uvěřitelné, jak se v důsledku naprosté libovůle státního aparátu s velkou pompézností představované záchranné lano v podobě široce pojatého ošetřovného pro OSVČ po dvou týdnech od spuštění přijímání žádostí mění v naprosto nepředvídatelnou loterii, která přinese alespoň symbolický příspěvek do rodinných rozpočtů jen zlomku z desetitisíců živnostníků, jimž byla původně slibována. Obávám se, že rčení „slibem nezarmoutíš“, zde nedojde svého naplnění.

Můžeme si pouze přát, že snad alespoň avizovaný a již rovněž spuštěný program „pětadvacítka“ přinese o něco méně nemilých překvapení. A i kdyby tomu tak nebylo, pokusíme se na těchto řádcích brzy zprostředkovat alespoň některé postřehy z jeho fungování.

Mgr. Martin Bielesz, advokát   

Související příspěvky