Nástrahy pojistných smluv

Nástrahy pojistných smluv

Jen stěží bychom dnes našli osobu, která nikdy neuzavřela žádnou pojistnou smlouvu. Pojištění majetku, cestovní pojištění nebo pojištění života a zdraví, tedy toho nejcennějšího, co každý člověk má, ale oč může i dílem náhody ze dne na den přijít. Aby byly negativní dopady nastalé nepříjemné nahodilé životní události, v důsledku které člověku vzniká újma, co nejvíce zmírněny, v ideálním případě zcela kompenzovány, existují různá pojištění, a ta, která uvádíme v úvodu, jsou jen namátkou vybrané příklady nejobvyklejších druhů.

S procesem uzavření pojistné smlouvy si obvykle spojujeme vyplňování typického formuláře s nejrůznějšími přílohami, v jehož závěru bývají připojeny podpisy pojistníka a zástupce pojistitele, na důkaz vyjádření souhlasu obou stran s obsahem takovéto adhezní (= formulářové) smlouvy, jejíž většinu ustanovení není pojistníkovi umožněno změnit. Ocitá se v pozici „ber nebo nech být“. V neposlední řadě se dnes snad žádná pojistná smlouva neobejde ani bez odkazu na podrobné všeobecné pojistné podmínky, které se však stávají součástí smlouvy a ujednání v nich obsažená by tedy měla být pro smluvní strany závazná. Podívejme se však nyní na pojistnou smlouvu z pohledu její právní úpravy obsažené v novém občanském zákoníku (NOZ).

Platí vždy bezvýjimečně veškerá ustanovení pojistné smlouvy a zejména všeobecných pojistných podmínek anebo mohou nastat i případy, kdy se pojišťovna a pojištěný, respektive pojistník, musí řídit zákonem a na odlišná ustanovení pojistných podmínek nebude brán zřetel?

Podle NOZ, není-li to výslovně zakázáno, si mohou smluvní strany ujednat podmínky jejich smlouvy v zásadě libovolně, pouze nesmí překročit limity dobrých mravů, veřejného pořádku a práv týkajících se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Taková ustanovení, u nichž je možnost odchylné úpravy výslovně vyloučena, se nazývají kogentní. Také kogentnost ustanovení NOZ o pojistní smlouvě je proto dána zpravidla v těch případech, kde je stanoveno, že k odlišnému ujednání subjektů se nepřihlíží. Takto například NOZ stanoví, že se v souvislosti s pojistnou smlouvou nepřihlíží k ujednání o zkrácení nebo prodloužení promlčecí lhůty.

V té souvislosti proto vždy platí, že u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta (která je obecně tříletá) běžet za jeden rok od pojistné události. To je dáno i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu. Jedná-li se o životní pojištění, promlčí se právo na pojistné plnění za deset let, a právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

Pro nabídku uzavření pojistné smlouvy i pro její přijetí (s výjimkou pojištění na pojistnou dobu kratší jednoho roku) předepisuje občanský zákoník – opět kogentně – povinnou písemnou formu a stejně tak všechna právní jednání tvořící pojistnou smlouvu, jako je např. souhlas pojištěného k pojištění, musejí mít písemnou formu.

Také v případech, kdy zákon nevyžaduje uzavření pojistné smlouvy v písemné formě, však musí pojistitel vydat pojistníkovi pojistku jako potvrzení o uzavření smlouvy. Povinnosti vydat pojistníkovi pojistku se však pojistitel nezbaví ani uzavřením písemné pojistné smlouvy. V pojistce musí být uvedeno:

  1. a) číslo smlouvy,
  2. b) určení pojistitele a pojistníka,
  3. c) určení oprávněné osoby nebo způsobu, jakým bude určena,
  4. d) pojistná událost a pojistné nebezpečí,
  5. e) výše pojistného, jeho splatnost a údaj, zda se jedná o pojištění běžné či jednorázové,
  6. f) pojistná doba,
  7. g) případná odchylná ujednání od pojistných podmínek a
  8. h) bylo-li při pojištění osob ujednáno, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, pak i způsob výše určení podílu.

Je-li smlouva uzavřená v písemné formě, pak musí tato smlouva obsahovat všechny údaje uvedené výše a v samotné pojistce pojistitel uvede znovu alespoň údaje dle bodů a), b), c), d) a f).

Vyhradí-li si pojistitel právo měnit výši pojistného z jiného důvodu, než je změna podmínek rozhodných pro stanovení výše pojistného nebo vyhradí-li si pojistitel u pojištění osob právo měnit výši pojistného v závislosti na věku nebo zdravotním stavu, nepřihlíží se k tomu.

Splatnost pojistného plnění si sice mohou pojistitel s pojistníkem ujednat, ale pokud tak neučiní, je splatné do patnácti dnů ode dne skončení šetření. Nelze-li ukončit šetření nutná k zjištění pojistné události, rozsahu pojistného plnění nebo k zjištění osoby oprávněné přijmout pojistné plnění do tří měsíců ode dne oznámení, pojistitel oznamovateli sdělí, proč nelze šetření ukončit; požádá-li o to oznamovatel, sdělí mu pojistitel důvody v písemné formě. Pojistitel poskytne osobě, která uplatňuje právo na pojistné plnění, na její žádost na pojistné plnění přiměřenou zálohu; to neplatí, je-li rozumný důvod poskytnutí zálohy odepřít. Porušil-li pojistitel své povinnosti podle předchozích dvou vět z příčin na své straně, je v prodlení a na této skutečnosti nic nezmění ani případná odlišná ujednání s pojistníkem, neboť se k nim nepřihlíží, jak stanovuje NOZ.

Dále je pojistiteli jednoznačně zakázáno vypovědět životní pojištění, neboť podstatou životního pojištění, zejména pro případ smrti, je, že s přibývající dobou roste i pravděpodobnost vzniku pojistné události. S touto skutečností však pojistitel počítá při stanovení výše pojistného již při uzavírání pojistné smlouvy a právo vypovědět smlouvu životního pojištění by tak znamenalo zjevnou nerovnost stran, jak vysvětluje odborná literatura.

Závěrem upozorňujeme čtenáře rovněž na kogentní – zákonem ukotvenou a neměnnou – úpravu povinnosti pojistitele vyplácet tzv. zachraňovací náklady, tedy jakési vedlejší nároky pojistníků, vznikající vedle samotného nároku na pojistné plnění. Přitom není neobvyklé, že existence takové možnosti často není pojistníkům vůbec známa.

Vynaložil-li totiž pojistník účelně náklady při odvracení bezprostředně hrozící pojistné události na zmírnění následků již nastalé pojistné události nebo proto, že plnil povinnost odklidit poškozený pojištěný majetek nebo jeho zbytky z hygienických, ekologických či bezpečnostních důvodů, má proti pojistiteli právo na jejich náhradu, jakož i na náhradu škody, kterou v souvislosti s touto činností utrpěl.

V této souvislosti navíc NOZ opět zcela jednoznačně uvádí, že se nepřihlíží k ujednání, kterým si pojistitel ve vztahu k těmto výše uvedeným náhradám vyhradil právo

  1. a) snížit o ně pojistnou částku nebo limit pojistného plnění,
  2. b) omezit je na méně než 30 % pojistné částky nebo limitu pojistného plnění, jde-li o záchranu života nebo zdraví osob, nebo
  3. c) omezit je, vynaložil-li pojistník zachraňovací náklady se souhlasem pojistitele, ač k nim nebyl jinak povinen.

V advokátní praxi se přitom setkáváme také s případy, kdy se pojišťovny pokoušejí nároky na pojistné plnění snižovat právě o tyto pojistníky vynaložené zachraňovací náklady, a tím zmenšovat celkovou částku, kterou by měli pojistníkům vyplácet.

Ačkoliv je tento příspěvek pouze stručným náhledem na problematiku pojistných smluv, je už nyní zřejmé, že oblast pojištění je prostředím, v němž by se klienti měli pohybovat s alespoň základním povědomím o tom, jaká práva mají vůči pojišťovnám. V nikoliv ojedinělých případech, kdy jim jsou naopak tato práva upírána, ať už v důsledku nedostatečné kvalifikace pracovníků pojišťoven, anebo v krajních případech snad i ve snaze minimalizovat na straně pojišťovny výši vyplaceného plnění, je namístě se těchto oprávněných nároků důsledně domáhat.

JUDr. Marek Jakubík, advokát a partner

Související příspěvky

Hromadné žaloby

Hromadné žaloby

Vzhledem k tomu, že se i v České republice připravuje návrh zákona o hromadných žalobách, je velmi pravděpodobné, že se s tímto pojmem dříve nebo...

Zveřejněno