Ani sebelepší bezpečnostní opatření či pravidelná školení BOZP prováděná zaměstnavatelem nemohou zcela eliminovat riziko pracovních úrazů zaměstnanců na pracovišti. S pracovním úrazem, kterým je každé poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, jestliže k němu došlo při plnění pracovních úkolů (nebo v souvislosti s ním) nezávisle na jeho vůli, a to krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů, se přitom může pojit nárok zaměstnance na odškodnění od zaměstnavatele. To platí i pro nemoci z povolání.

Mezi typické případy pracovních úrazů patří pády na kluzkých podlahách, namožení těla v důsledku nutnosti zdvihat či manipulovat s těžkými předměty či zranění způsobená zakopnutím apod. Za pracovní úraz se však považuje rovněž zranění, které si způsobíte při plnění úkolů v rámci tzv. team buildingových akcí, či zranění, ke kterému došlo při cestě na oběd do kantýny, která je umístěna v objektu zaměstnavatele. Jestliže ale zaměstnanec vyrazí na oběd do restaurace mimo objekt zaměstnavatele a při této cestě kupříkladu uklouzne na ledovatém chodníku či bude účastníkem autonehody, o pracovní úraz se již v takovém případě jednat nebude. Ve výjimečných případech pak může být za pracovní úraz považován rovněž infarkt, který zaměstnance postihne během plnění pracovních úkolů a v přímé souvislosti s nimi.

Samostatnou kapitolou jsou dále nemoci z povolání, jejichž seznam je v současnosti uveden v nařízení vlády. Nemocí z povolání je nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů anebo akutní otravy vznikající nepříznivým působením chemických látek, přičemž zaměstnanec musí prokázat, že pracoval v prostředí a za podmínek, při nichž podle současných lékařských znalostí může daný druh onemocnění vzniknout. To, zda je onemocnění nemocí z povolání, nepřísluší posuzovat zaměstnavateli, nýbrž jen zdravotnickému zařízení, které má povolení posuzovat nemoci z povolání. O takovém posouzení vydá zdravotnické zařízení lékařský posudek.

Nemocí z povolání může být porucha sluchu způsobená hlukem na pracovišti, nemoci kostí a kloubů rukou nebo zápěstí nebo loktů při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními, či nemoci dýchacích cest (vč. rakoviny dýchacích cest a plic způsobená koksárenskými plyny apod.). V současném seznamu nemocí z povolání však nenajdeme nemoci vznikající ze stresu, a za nemoc z povolání se nepovažuje ani deprese plynoucí z neustálého tlaku na dosažení dostatečných pracovních výsledků apod.

Jak již bylo uvedeno na začátku, v souvislosti s pracovním úrazem či s nemocí z povolání přichází v úvahu povinnost zaměstnavatele k odškodnění zaměstnance, který utrpěl pracovní úraz nebo se musí vypořádávat s nemocí z povolání. V závislosti na vážnosti pracovního úrazu nebo nemoci z povolání rozeznáváme několik typů odškodnění. Mezi ty se řadí náhrada za ztrátu na výdělku, náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a náhrada věcné škody (poškozené oblečení apod.).

Na náhradu za ztrátu na výdělku má zaměstnanec v případě pracovní neschopnosti, na kterou nastoupil z důvodu pracovního úrazu, nárok každý měsíc, nikoliv až po skončení pracovní neschopnosti. Tento typ odškodnění totiž slouží zejména k vyrovnání úbytku finančního příjmu zaměstnance související s pracovní neschopností. Tím by se mělo předejít situacím, v nichž by zaměstnanec nebyl schopen plnit své závazky (z úvěrů apod.).

V některých případech může vzniknout zaměstnanci i nárok na náhradu za ztrátu na výdělku poté, co se vrátí z pracovní neschopnosti. Půjde o ty situace, kdy zaměstnanec nebude z důvodu pracovního úrazu moci vykonávat práci na původní pozici a zaměstnavatel ho přeřadí na jinou pozici s nižším finančním ohodnocením. Zaměstnanec pak bude mít nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši rozdílu mezi původní a novou (nižší) výši příjmu. To samé platí pro případy, kdy si zaměstnanec z důvodu pracovního úrazu či nemoci z povolání bude muset najít jinou práci (s nižším finančním ohodnocením), jelikož tu původní již nebude schopen kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání vykonávat.

Náhrada za bolest a ztížení společenské uplatnění se pak zaměstnanci vypočítává (a následně vyplácí) na základě bodového ohodnocení pracovního úrazu (bolest) a s ním spojených možných zdravotních následků zaměstnance (ztížení společenského uplatnění). Toto bodové ohodnocení provádí lékař a jeden bod odpovídá částce 250 Kč. Na bodové ohodnocení může mít vliv i věk a životní styl zaměstnance. Mladší zaměstnanec, který do doby před pracovním úrazem aktivně sportoval a život si užíval takříkajíc „plnými doušky“, proto obdrží vyšší bodové ohodnocení za ztížení společenského uplatnění než jiný zaměstnanec vyššího věku, který před pracovním úrazem téměř nesportoval a žil minimálním společenským životem.

Výše uvedené má každému čtenáři posloužit jako obecný přehled problematiky pracovních úrazů a nemocí z povolání. Není totiž pravidlem, aby každý pracovní úraz či nemoc z povolání zakládal nárok zaměstnance na všechny uvedené typy odškodnění zaměstnavatelem. Stále platí, že každý pracovní úraz či případnou nemoc z povolání je nutné posuzovat individuálně a vzít v úvahu všechny podstatné okolnosti.