Přestupky a jiné delikty se nemusejí dotýkat pouze lidí žijících tzv. „na okraji společnosti“. S přestupkovým řízením se může reálně setkat každý z nás, a to jako obviněný ze spáchání přestupku či nově jako poškozený, tj. i jako osoba, které byla z důvodu spáchání přestupku obviněným způsobena škoda. Účelem tohoto článku je seznámit čtenáře s nejdůležitějšími novinkami v oblasti přestupkového práva, ke kterým došlo s účinností od počátku července tohoto roku, a to z důvodu přijetí nového právního kodexu, který sjednocuje právní úpravu přestupků.

Pouze pro srovnání je třeba v úvodu poukázat na to, že do konce letošního června dosavadní zákon o přestupcích upravoval pouze přestupky fyzických osob. Pokud se jednalo o fyzické osoby podnikající a právnické osoby, neexistoval pro tyto případy dle staré právní úpravy komplexní jednotný právní předpis. Jednotlivé skutkové podstaty přestupků byly roztříštěny asi ve 250 zvláštních zákonech, přičemž se jednalo o přibližně 2.200 skutkových podstat přestupků u fyzických osob a přibližně 5.100 skutkových podstat jiných správních deliktů u fyzických osob podnikajících a u právnických osob.

Dne 1. července 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném znění (dále také jen „zákon o přestupcích“). Cílem tohoto právního předpisu je zejména sjednotit a zpřehlednit dosavadní roztříštěnou právní úpravu, přičemž zavádí některé nové právní instituty, zakotvené tradičně v předpisech práva trestního. Na druhé straně jsou však limity „nového“ přestupkového zákona dány například skutečností, že pokud některý právní institut není upraven v přestupkovém zákoně, použije se podpůrně právní úprava správního řádu.

Zásadní novinkou v terminologii je především zánik dualismu v užívaných termínech „přestupek“ – u fyzických osob – a pojmu „správní delikt“ – u podnikajících fyzických osob a právnických osob, a jeho nahrazení jednotným termínem „přestupek“ pro všechny výše uvedené subjekty.

Po vzoru právní úpravy trestního práva jsou zavedeny právní instituty „pokračování v přestupku“, „hromadný přestupek“ a „trvající přestupek“, dále „pokus přestupku“, u fyzických osob „omyl skutkový“ a „omyl právní“. U fyzických osob podnikajících a u právnických osob zůstává odpovědnost za přestupek objektivní, tj. bez ohledu na zavinění těchto subjektů. Nově jsou dále zavedeny okolnosti vylučující protiprávnost, tradičně známé z předpisů práva trestního, tj. jedná se o krajní nouzi, nutnou obranu, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně.

Nově je rovněž upravena délka promlčecí doby, která činí 1 rok, nebo jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100.000,- Kč, činí promlčecí doba 3 roky. Nově je rovněž odlišně upraveno stavení a přerušení promlčecí doby.

Zásadní novinkou je rovněž přechod odpovědnosti za přestupek u fyzických osob podnikajících a právnických osob. U fyzických osob podnikajících v případě smrti přechází odpovědnost za přestupek na osobu, která pokračuje v její podnikatelské činnosti. U právnických osob přechází odpovědnost na právního nástupce takové právnické osoby.

Nově je rozpracována podrobnější právní úprava ukládání trestů, polehčující a přitěžující okolnosti a jsou připojena rovněž i zvláštní ustanovení, která se týkají mladistvých, tj. osob, které překročily patnáctý rok a nedovršily osmnáctý rok svého věku.

Pokud se jedná o samotné řízení o přestupcích, je na rozdíl od předchozí právní úpravy, kdy bylo ústní jednání o přestupku povinné, nově ústní jednání o přestupku fakultativní, tj. správní orgán může nařídit ústní jednání, je-li to nezbytné k uplatnění práv obviněného, nebo je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci.

Nově je zaveden rovněž institut poškozeného. Tím je osoba, které byla spácháním přestupku způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný spácháním přestupku bezdůvodně obohatil. Správní orgány tak budou nově rozhodovat o náhradě škody, která byla způsobena obviněným ze spáchání přestupku vůči poškozenému.

Důležitou novinkou zejména pro právnické osoby je zavedení oprávnění orgánu veřejné moci, který rozhoduje o přestupku, využít ustanovení zákona o přestupcích o institutu tzv. zakázání zrušení, zániku nebo přeměny právnické osoby v případě, že existuje důvodné podezření, že se tato chce vyhnout potrestání za spáchaný přestupek. Na základě takového zákazu je orgán veřejné moci, který vede veřejný rejstřík, registr nebo evidenci, po oznámení zákazu vydaného orgánem rozhodujícím o přestupku, povinen nezapsat zrušení nebo přeměnu právnické osoby do příslušného rejstříku (typicky obchodní rejstřík), případně je povinen neprovést výmaz právnické osoby z takového rejstříku.

Novinkou je rovněž možnost odklonu formou tzv. narovnání, které spočívá v tom, že obviněný s poškozeným mohou uzavřít dohodu o narovnání. Pokud dohoda o narovnání mezi obviněným a poškozeným naplní všechny zákonem stanovené podmínky je správní orgán povinen ji schválit.

Účelem tohoto článku bylo poukázat na některé důležité novinky v oblasti přestupkového práva v souvislosti s účinností nového zákona o přestupcích. Současně je však třeba mít na paměti, že z důvodu značného rozsahu skutkových podstat jednotlivých přestupků, zejména ve zvláštních zákonech upravujících přestupky v jednotlivých rezortech veřejné správy, není možné v tomto článku obsáhnout všechny dopady nové právní úpravy v oblasti přestupků. Pozitiva a přínos nové právní úpravy ukáže až samotná rozhodovací praxe orgánů příslušných projednávat přestupky v souvislosti s aplikací nového právního předpisu. Některé sporné otázky při aplikaci zákona o přestupcích v případě, kdy se věc bude projednávat ve správním soudnictví, však vyřeší až judikatura Nejvyššího správního soudu.