Provoz na pozemních komunikacích s sebou přináší zvýšená rizika, a tak se bohužel stává, že jako účastníci dopravních nehod musíme následně řešit nepříjemné situace z toho vzniklé. V tomto článku se budu zabývat především postavením poškozeného, i když okrajově se dotknu i osoby odpovědné za škodu. Pokud se tedy ocitneme na straně poškozeného, je na místě zjistit, kdo je zodpovědný za způsobenou škodu. V ideálním případě vše vyřeší pojišťovna, ale stává se samozřejmě i to, že viník dopravní nehody nemá sjednané platné pojištění, nebo pojišťovna nekomunikuje tak, jak bychom si představovali. S ohledem na běh promlčecích lhůt je pak třeba „vzít spravedlnost do vlastních rukou“ a obrátit se se svým nárokem na soud v občanskoprávním řízení.

Praktický příklad ze života může vypadat tak, že se stane dopravní nehoda, při které dojde ke střetu osobního auta s cyklistou a řidič automobilu z místa nehody odjede. Abychom situaci nekomplikovali, nedojte v tomto případě ke škodě na zdraví, pouze na jízdním kole poškozeného. Pomocí policie a záznamů z kamer se podaří zjistit registrační značku motorového vozidla.

Poškozený, majitel kola, se domáhá náhrady škody po vlastníkovi automobilu, protože podle silničního zákona má provozovatel motorového vozidla (kterým se rozumí jeho vlastník) povinnost zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. To v podstatě znamená, že vlastník vozidla je odpovědný za škodu, způsobenou provozem jeho vozidla. V našem modelovém případě vlastník namítl, že on auto v inkriminovanou dobu neřídil, ale že vozidlo půjčil svému kamarádovi.

U provozovatele dopravního prostředku jde o objektivní odpovědnost, u které se nezkoumá zavinění a která má za cíl zajištění bezpečnosti silničního provozu, respektive ochranu života, zdraví a majetku, jakož i zabezpečení faktické vymahatelnosti zákonem stanovených povinností řidiče a pravidel provozu na pozemních komunikacích. I vlastník vozidla se však může v určitých případech povinnosti nahradit škodu zprostit. Jde o situaci, kdy škoda nebyla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu, a vlastník vozidla prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Co jsou to okolnosti mající původ v provozu, není definováno v zákoně, avšak judikatura vykládá tento termín spíše šířeji, a to za účelem ochrany práv poškozeného. Dále podle příslušných ustanovení občanského zákoníku místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil. V našem modelovém případě provozovatel sice určil řidiče vozidla, ale zároveň nebyla splněna podmínka, aby šlo o použití dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Svěřením vozidla jiné osobě se provozovatel vozidla nezbavuje výkonu vlastnického práva ani odpovědnosti za následky, které budou užitím vozidla způsobeny. Poškozený tak může požadovat náhradu újmy přímo po řidiči, který není provozovatelem a způsobil škodu svým zaviněným protiprávním činem. Poškozený zde musí postupovat podle obecných ustanovení o náhradě škody, obsažených v občanském zákoníku, což může být velmi efektivní hlavně v případech, kde je zavinění konstatováno pravomocným trestním rozsudkem nebo v rámci přestupkového řízení. Občanský zákoník také umožňuje, aby poškozený uplatňoval právo na náhradu škody vůči více zavázaným škůdcům, a to na principu solidarity. Povinným pak budou zároveň provozovatel i řidič vozidla. Zvláštní odpovědnost provozovatele dopravního prostředku a obecná odpovědnost řidiče zde tedy stojí vedle sebe. Pro poškozeného je tato situace výhodná, neboť má naději, že alespoň jeden z povinných mu škodu zaplatí.

Co se týče postavení provozovatele dopravního prostředku, ten je vždy spoluodpovědný za provoz vozidla. Tím, že svěřil vozidlo jiné osobě, je s touto osobou vždy v určitém „smluvním“ vztahu, a má tedy možnost určit podmínky a způsob, jakým bude vozidlo užito, a případně i vyřešit následky nesprávného způsobu užití vozidla. Následně však může vymáhat částku zaplacenou jako náhradu škody po skutečném pachateli.

Na závěr je nutné zmínit, že je třeba rozlišovat mezi odpovědností za škodu, již byl věnován tento článek, a deliktní odpovědností, což je odpovědnost za přestupek, popřípadě trestný čin. Problematika této deliktní odpovědnosti je však nad rámec tohoto článku, proto jí bude věnována pozornost v některém z dalších příspěvků.