Ať už provozujete restauraci, penzion, obchod nebo třeba kadeřnictví, pravděpodobně jste se již v souvislosti s pouštěním hudby z rádia nebo provozováním televize ve vašich prostorách setkali s výzvou kolektivních správců k uzavření hromadné licenční smlouvy a k souvisejícímu placení autorských poplatků. S ohledem na skutečnost, že lidem často není jasné, za co a komu autorské poplatky platí, a současně i vzhledem k tomu, že jejich výše mnohdy není zanedbatelná, jsou tyto poplatky mnohými přijímány negativně. Někdy bývají dokonce označovány za výpalné.

V návaznosti na tyto skutečnosti část podnikatelů tyto poplatky odmítá platit, případně hledá nejrůznější způsoby, jak se jejich placení vyhnout. To vede k množství soudních sporů. Tento článek má za cíl blíže problematiku spojenou s kolektivními správci a autorskými poplatky vysvětlit a odstranit některé s tím spojené nejasnosti.

V prvé řadě je nezbytné autorské poplatky podle autorského zákona odlišit od poplatků koncesionářských. Koncesionářský poplatek lze svým způsobem označit za daň, kterou je zatíženo vlastnictví rozhlasového nebo televizního přijímače a ze které je financováno fungování veřejnoprávních médii – Českého rozhlasu a České televize. Oproti tomu autorské poplatky představují odměnu autorů za užívání jejich děl, která se ve většině případů hradí právě prostřednictvím kolektivních správců.

Kolektivní správci jsou organizace, které byly Ministerstvem kultury pověřeny, aby autory děl zastupovaly mimo jiné při výkonu jejich práva na odměnu. V současné době v České republice působí šest kolektivních správců – DILIA, OSA, INTERGRAM, OOA-S, GESTOR a OAZA. Tito kolektivní správci zastupují různé umělecké profese a zpravidla tedy nepostačuje autorské poplatky platit pouze některému z nich. Naopak je nutné platit je vícero kolektivním správcům. S výjimkou GESTORu jsou v současnosti všichni ostatní kolektivní správci při uzavírání smluv a placení autorských poplatků zastupování OSA, která poté dále zaplacené poplatky rozděluje.

A proč je vlastně poplatky nutné platit? Pouštěním rádia nebo televize v prostorách podnikatele dochází ke zpřístupňování díla veřejnosti – zákazníkům. Rádio a televize jsou často provozovány například k navození příjemnější atmosféry v prostorách podnikatele. Zjednodušeně lze říci, že je tímto využíváno dílo autora pro ekonomickou činnost a ve prospěch jiné osoby. Na tento prospěch má však ze zákona právo autor tohoto díla. Ostatní osoby jej mohou využívat pouze v případě, mají-li k jeho využívání oprávnění, nejčastěji tedy uzavřenou licenční smlouvu. Tuto smlouvu mohou mít uzavřenou přímo s autorem. To je však v případě provozování rádia nebo televize s ohledem na obrovské množství autorů prakticky neproveditelné. Z tohoto důvodu dochází k uzavření hromadné licenční smlouvy s kolektivním správcem, který konkrétní autory ze zákona zastupuje.

V praxi kolektivní správci aktivně placení autorských poplatků kontrolují. Pokud zjistí, že v určité provozně dochází právě například prostřednictvím rádia nebo televize ke sdělování díla veřejnosti, jsou jednak oprávněni vymáhat tuto odměnu zpětně coby bezdůvodné obohacení, jednak podnikateli předloží návrh na uzavření hromadné licenční smlouvy. Problém s touto smlouvou a jejími podmínkami je zpravidla dvojí. Za prvé, kolektivní správci často vykládají pojem sdělování díla veřejnosti příliš široce a požadují platby i v případech, kdy na to nemají právo. Za druhé, je výše těchto odměn stanovována dle sazebníku, který vydává sám kolektivní správce. Kolektivnímu správci je v této souvislosti pouze neurčitě stanovena povinnost, aby sazby odměny byly přiměřené, přičemž je otázkou, zdali poplatek stanovený jednostranně kolektivním správcem lze považovat za přiměřený. Nezbývá než doporučit, aby si podnikatelé jednak důsledně kontrolovali oprávněnost požadovaného poplatku, jednak jeho výši, a v případě jakýchkoli nesrovnalostí se nebáli ozvat a případně bránit.

Otázkou, která může některé čtenáře závěrem napadnout, je, zda se placení autorských poplatků lze jakkoli legálně vyhnout. Pokud zákazníkům pouštíte v provozovně běžné rádio nebo televizi a nespadáte pod některou z mála výjimek, pak je odpověď v zásadě jednoznačná – nelze. Těžko budete schopni uzavřít jednotlivé licenční smlouvy se všemi autory, kteří se v rádiu nebo televizi objeví. Na internetu lze však nalézt projekty, jako například v této souvislosti mnohými doporučované Jamendo, které – zjednodušeně řečeno – tyto licenční smlouvy s autory uzavře za vás a následně v rámci internetového rádia, které můžete po zaplacení služby přehrávat, pouští pouze díla autorů, s nimiž byla tato smlouva uzavřena. Jedná se tedy o způsob, jak v provozovně hudbu pouštět a přitom neplatit poplatky kolektivním správcům. Je však nutné upozornit, že OSA tento postup neuznává, přičemž související soudní spory nebyly prozatím, alespoň co je autorovi známo, ukončeny. Nelze tedy předjímat, jak se k uvedenému české soudy nakonec postaví.