V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku (účinný od 1. 1. 2014) jsme často slýchávali, že dojde k rozšíření institutu „dobré víry“, jakožto prostředku ochrany osob, které jednají dle svého nejlepšího přesvědčení, a přesto by mohly být sankcionovány z důvodu přílišné formálnosti zákonů. Zjednodušeně se dá říci, že osoby jednající v dobré víře jsou v určitých situacích odměněny vyšším stupněm právní ochrany, než by tomu naopak bylo v případě jejich zlých úmyslů. Řekli bychom si, že je to velmi civilizované a spravedlivé. Co si ovšem lidé často neuvědomují, je fakt, že toto „odměňování“ nebo, chcete-li, „zvýhodňování“ se musí fakticky dít na úkor jiných osob. Zákon však nestanovuje požadavek, aby se tak muselo dít na úkor osob se „zlou vírou“. To ostatně není ani dost dobře možné. Často k tomu tedy dochází spíše na úkor obyčejných lidí, kteří si jednoduše jen neuvědomují dobrou víru jiných (jak by také mohli). V tomto článku bychom Vám proto rádi představili onu odvrácenou stranu dobré víry.

Ilustrovat si ji lze nejlépe na příkladu vydržení. Vydržení je způsob, kterým se, po splnění jistých podmínek, z nevlastníka stane vlastník určité věci. K tomu je zapotřebí, aby takový nevlastník měl z přesvědčivého důvodu za to, že mu vlastnické právo náleží, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není (to se může stát, pokud například dojde k uzavření kupní smlouvy na pozemek, a z nějakého formálního důvodu posléze nedojde k provedení změny v katastru nemovitostí, ale nový vlastník skutečně věří – je v dobré víře – že je vše v pořádku). Je naopak nemožné, aby vydržela osoba, která se do údajného vlastnického práva vetřela lstí, potajmu nebo svémocně (tedy nesmí být prokázán zlý úmysl). Poté už pouze stačí, aby uběhla vydržecí doba, která pro movité věci činí 3 roky a pro nemovité 10 let, a z nevlastníka je rázem vlastník. Cítíme, že ve výše uvedeném případě chybného, respektive chybějícího, zápisu v katastru je to vlastně dobře, protože došlo k tomu, co původně strany kupní smlouvy zamýšlely,  ale mohou nastat i jiné situace.

Máte za svým domem obrovské pole, které v současné chvíli nevyužíváte, a proto, když se na vás majitel sousedního pozemku obrátí s nabídkou odkupu jeho části, souhlasíte. Soused ale udělá chybu, a spolu s jemu prodanou částí si oplotí ještě dalších 100 m2 ze zbytku vašeho pole. To nevyužíváte, a tak si toho nevšimnete. Za 15 let vaše děti dospějí, a chtěly by na předmětném poli stavět. K velkému překvapení však zjistíte, že máte o 100 m2 pozemku méně, něž jste si dosud mysleli. Jdete za sousedem, který vám oznámí, že je mu to sice líto, ale že on už si 15 let myslí, že je to jeho pozemek, který koupil, už tam má zasazené brambory a těch 100 m2 tedy vydržel. Následující soudní řízení jeho tvrzení potvrdí. O svých 100 m2 jste tak přišli a neviděli z nich ani korunu. Je i toto spravedlivé?

Ještě zvláštnější situace nastává v případě tzv. „mimořádného vydržení“. Zde totiž při splnění dvojnásobných vydržecích lhůt (movité věci 6 let, nemovité 20), nemusíte dokonce ani prokazovat právní důvod, na kterém by se mělo vaše údajné vlastnické právo zakládat. Není tedy zapotřebí prokazovat výše zmíněnou formální chyby katastru, není třeba prokazovat existenci kupní smlouvy, při jejíž realizaci nastala v katastru chyba – nemusíte jednoduše nic. Jediné co v takovém případě prokázáno být nesmí, je zlý úmysl (například to, že jste si schválně oplotili sousedovo nevyužívané pole ve větším rozsahu, než v jakém jste ho koupili, s vidinou toho, že za 20 let se stanete jeho vlastníkem. Pokud není zlý úmysl prokázán je věc movitá po 6 a nemovitost po 20 letech vaše.

Dodejme, že prokázat zlý úmysl není vůbec snadné (pokud tedy není přímo do očí bijící), neboť dobrá víra se presumuje, a tak se v případě nejistoty má za to, že osoba dobrou víru měla. Názorně jsme si tedy ukázali, jak vám může dobrá víra druhého uškodit a někdy i podstatným způsobem zasáhnout do majetkové sféry.

Rada na závěr? Vigilantibus iura – prastará právní zásada, která říká, že práva náleží bdělým. Dbejte tedy o svá práva (vlastnickým pak věnujte zvýšenou pozornost), průběžně kontrolujte, zda vám někdo nezasahuje do vašich práv a pokud ano, okamžitě uplatněte prostředky své právní ochrany (samozřejmě v jisté přiměřené míře, ať se naopak oprávněná a odpovídající ochrana práv nezmění ve kverulantství). Uvidíte, že uplatňováním této zásady si ušetříte mnoho problému a často také finančních prostředků. Včasnou ochranou svých práv předejdete nejen nechtěnému vydržením vaší věci, ale také naopak třeba nechtěnému promlčení vašeho práva. Institutu promlčení se pak budeme věnovat v jednom z našich příštích příspěvků.

Mgr. Jakub Sembol, právník