Dne 9. prosince 2016 schválila Poslanecká sněmovna návrh kontroverzního „protikuřáckého zákona“, který v posledních měsících vyvolává bouřlivé debaty zejména v českých hospodách a restauracích. Protikuřácký zákon zavádí úplný zákaz kouření v určitých prostorách a na vymezených místech, přičemž nejvýznamněji se dotkne provozovatelů stravovacích zařízení, u nichž byla výdělečná činnost doposud založena právě na možnosti konzumace cigaret. Z toho důvodu se tito podnikatelé snaží najít únikovou cestu, která by jim umožnila vyhnout se zákazu kouření. Za tímto účelem si již někteří restauratéři začali formálně přeměňovat své hospody a restaurace na soukromé kluby a zájmové spolky v domnění, že se jich povinnost stanovená protikuřáckým zákonem nedotkne. Toto alternativní řešení má však svá úskalí, která budou čtenářům prezentována v tomto článku.

Úplný zákaz kouření ve stravovacích zařízeních není žádnou novinkou na evropské scéně. V současné době platí tento zákaz již téměř ve dvou desítkách evropských zemí. Za předpokladu, že návrh zákona bude schválen Senátem a podepsán prezidentem, připojí se Česká republika k této skupině symbolicky dne 31. května 2017, který je již tradičně Světovou zdravotnickou organizací vyhlašován jako Světový den bez tabáku.

Úplný zákaz kouření bude platit v mnoha prostorách a na určitých místech. Omezení se vedle zdravotnických zařízení, škol, dětských hřišť, sportovišť, kin nebo divadel dotkne také právě diskutovaných stravovacích zařízení. Vzhledem k tomu, že se za stravovací službu považuje rovněž podávání nápojů, bude tento zákaz platit i v barech, kavárnách, čajovnách, vinárnách či pivnicích. Povoleno zůstává nadále kouření vodních dýmek a elektronických cigaret.

Z důvodu strachu před ztrátou kuřácké klientely již část provozovatelů hospod a restaurací přeměnila své provozovny na soukromý klub nebo spolek a s naději věří, že se jich úprava protikuřáckého zákona nedotkne. Takové podniky se však pohybují na hranici zákona. Mnozí podnikatelé žijí totiž v mylném domnění, že zákaz kouření se bude týkat pouze provozoven, označovaných jako je restaurace, hospoda, bistro apod. Textace protikuřáckého zákona je však mnohem širší. Hovoří totiž o plošném zákazu kouření ve všech vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb. Takovou provozovnou se pak rozumí jakýkoliv prostor potravinářského podniku, v němž je provozována stravovací služba zahrnující podávání pokrmů určených k přímé spotřebě. Zákon se vztahuje na všechny podniky uvedeného druhu bez ohledu na skutečnost, zda jde o veřejnou či soukromou, ziskovou či neziskovou instituci.

Přeměnou na soukromý klub s určitou členskou základnou tak podnikatel neunikne spárům protikuřáckého zákona. Rozhodující totiž není formální označení provozovny, ale skutečně vykonávaná činnost. Pokud bude například podnik pod označením soukromý klub fungovat jako klasická restaurace s pravidelnou otevírací dobou a obsluhou, bude bezesporu spadat pod zařízení, na která se omezení kouření vztahuje. Zákaz kouření by nebylo možné obejít ani v případě, že by členové klubu za poskytnutou stravu neplatili, ale cena stravy by byla zahrnuta v členském příspěvku.

Obdobná situace by nastala i v případě založení zájmového spolku, který by v rámci své činnosti nabízel členům občerstvení a stravování. Na první pohled se může zdát, že protikuřácký zákon na tento případ nedopadne, neboť bezplatné služby jsou nabízeny v rámci členského příspěvku pouze určitému okruhu osob na místě veřejnosti nepřístupném. Nicméně takový případ může být ze strany kontrolního orgánu považován za účelné obcházení litery zákona, což může být tvrdě sankcionováno. Další problém lze shledávat v tom, že hlavní činností spolku nesmí být podnikání ani jiná výdělečná činnost. Tato činnost může být vykonávána pouze jako vedlejší činnost, přičemž zisk lze použít pouze pro podporu hlavní spolkové činnosti. Stěží si lze představit, že kontrolní orgán bude tolerovat existenci spolku, jehož zisky z vedlejší výdělečné činnosti slouží k podpoře sdružování milovníků tabáku. Na tomto místě je tedy vhodné upozornit, že každá prokázaná snaha účelově obcházet zákon je protiprávní a pojí se s ní příslušné negativní důsledky.

Na druhou stranu se lze mezi právníky setkat také s názory, že stravovací zařízení fungující pod záštitou soukromého klubu nebo spolku budou v budoucnu spadat mimo působnost protikuřáckého zákona. Je tedy zřejmé, že momentálně ještě neexistuje k této problematice jednoznačné, a hlavně právně závazné, stanovisko. Z tohoto důvodu není účelem článku čtenáře a případné restauratéry odrazovat od zakládání klubů a spolků, nýbrž je upozornit na případná rizika, která se pojí s tímto řešením chystaných legislativních změn.