Hromadné žaloby

Hromadné žaloby

Vzhledem k tomu, že se i v České republice připravuje návrh zákona o hromadných žalobách, je velmi pravděpodobné, že se s tímto pojmem dříve nebo později budeme setkávat také v našem právním řádu. Co to jsou hromadné žaloby, kdo a za jakých podmínek je bude moci využívat, a jaký je vlastně jejich účel, se pokusím vysvětlit v následujícím článku.

Ačkoli náš právní řád hromadné žaloby zatím nezná, v okolních státech jako je Polsko nebo Německo, jsou již běžnou záležitostí. Nicméně připravovaná česká právní úprava si vzala za vzor model používaný v USA. Podle věcného záměru zákona o hromadných žalobách by se mělo jednat o ucelenou procesní úpravu kolektivní ochrany individuálních práv. Prakticky to znamená, že by se možnosti domáhat se ochrany svých práv u soudu dostalo i těm osobám, kterým by se za stávajících podmínek nevyplatilo obracet se se svým nárokem na soud, protože náklady soudního řízení by převyšovaly výši uplatňovaného nároku. Podmínkou možnosti vyžití institutu hromadné žaloby je právě kolektivnost. Stejný, nebo velmi obdobný skutkový základ nároku, by umožnil více osobám se spojit do jediného soudního řízení, a rozložit tak náklady s tím spojené. Stačilo by uhradit jen jeden soudní poplatek, dokazování provádět jen jednou, celé věci se může věnovat jediný advokát a rozhoduje o ní jediný soudce. Jiným, neméně významným cílem, by podle navrhované úpravy mělo být zefektivnění práce soudů, kdy nebude potřeba o stejné věci rozhodovat mnohokrát a zároveň se snad předejde i určité nejednotnosti v rozhodování soudů, která zde hrozí.

Jak už bylo řečeno, jednou z charakteristik nároků vhodných k uplatnění hromadnou žalobou je jejich poměrně nízká hodnota (není to však podmínkou). Těchto obdobných nároků je často mnoho a v souhrnu mohou vytvářet značnou celospolečenskou škodu. V praxi půjde zejména o nároky spotřebitelů vzniklé nekalým či protiprávním jednáním podnikatelů, nároky podnikatelů, kteří jsou obětí nekalé soutěže svých konkurentů nebo nároky vznikající z porušení práva životního prostředí či v pracovně-právních vztazích.

U hromadných žalob se bude přednostně uplatňovat princip opt-out, kdy budou na řízení a jeho výsledku ze zákona účastny všechny osoby mající v téže věci obdobný nárok, bez toho, aby se musely nějakým zvláštním způsobem přihlašovat. Nikdo samozřejmě nebude nucen se sporu účastnit, může z řízení vystoupit a případně pak uplatňovat svůj nárok individuálně. Tento princip u hromadných žalob se označuje také jako odhlašovací. V tomto řízení bude v roli žalobce, který celé řízení inicioval, moci vystupovat pouze správce skupiny, kterého k tomu pověří buď některý z členů skupiny – tzv. zástupce skupiny, anebo spolek založený na ochranu vybraných zájmů. Současně však bude ponechána možnost v některých případech využít princip opt-in (neboli přihlašovací), a to zejména v případě nároků s vyšší hodnotou předmětu plnění a nároků relativně malé skupiny. U tohoto principu se soudního řízení založeného hromadnou žalobou účastní jen ty osoby, které se pro to samy rozhodnou, které se přihlásí. V tomto případě (anebo také v případě, že nepůjde o žalobu na plnění peněžité částky), bude na straně žalobce moci vystupovat nejen správce skupiny, ale též člen skupiny či vybraný spolek založený na obranu určitých zájmů, jestliže doloží dostatečné finanční prostředky na vedení řízení.

Při soudním řízení o hromadné žalobě bude muset nejdříve proběhnout tzv. certifikace, kdy soud bude zkoumat splnění podmínek řízení, to znamená, zda lze vůbec v daném řízení použít hromadnou žalobu, zda je věc vhodná k projednání v tak specifickém řízení. Některé podmínky řízení byly zmíněny již výše, např. početnost nároků, dále podmínka, že jde o věci společné povahy, vycházející ze stejného nebo velmi podobného právního základu. Další podmínkou je, že skupina musí být reprezentována správcem skupiny, jejím členem anebo spolkem, který není ve střetu zájmů, a zastoupena advokátem, jestliže jím není správce skupiny sám. Neméně důležitou otázkou, kterou soud v rámci certifikace zkoumá, je určení, zda se nejedná o zneužití práva.

Je rovněž třeba zmínit účastníky řízení na straně žalobce, kteří mají zvláštní postavení, a těmi jsou zástupce skupiny a správce skupinových nároků. Zástupce skupiny je osoba, jejíž nárok bude předmětem zkoumání a závěry týkající se tohoto nároku budou aplikovány na všechny obdobné nároky dalších členů skupiny, kteří buď z řízení nevystoupili v případě opt-out, anebo se naopak k řízení připojili v případě opt-in. Správce skupinových nároků bude podle návrhu zákona o hromadných žalobách osoba, která bude moci na základě procesní smlouvy se zástupcem skupiny anebo spolkem věnujícím se ochraně vybraných zájmů iniciovat řízení v zájmu celé skupiny, v tomto řízení bude vystupovat v roli žalobce, tj. bude procesně legitimována k soudnímu řízení. Z tohoto důvodu bude též platit soudní poplatek a v případě neúspěchu ve věci hradit náklady protistraně. V případě, že bude mít správce ve věci úspěch, získá podíl z celkové vysouzené částky, který by měl odpovídat míře rizika, s nímž do sporu správce vstupoval. Správce skupiny bude povinen hájit zájmy celé skupiny, budou na něj kladeny poměrně vysoké požadavky, mimo jiné co do odbornosti, ale také důvěryhodnosti a bezúhonnosti. Smyslem těchto opatření je zajistit, aby soudní pře probíhala co nejefektivněji. Nicméně se současně navrhuje povinné zastoupení advokátem.

Již nyní, v době příprav, vzbuzuje zákon o hromadných žalobách mnoho diskuzí v řadách odborníků i širší veřejnosti. Existuje totiž mnoho sporných bodů a námitek proti návrhu zákona v předkládané podobě. K významným námitkám patří přednostní použití principu opt-out, ve kterém se v podstatě účastníky řízení stává široká skupina osob, které o to ani nemusí mít zájem. S tím je spojená i otázka informovanosti těchto účastníků o zahájení a průběhu řízení, popřípadě o možnosti z řízení vystoupit. Další často zmiňovanou výtkou je nedostatečné zajištění odbornosti správce skupinových nároků. Podmínky pro získání akreditace se kritikům jeví jako nedostatečně upravené. Vyvstávají také otázky v souvislosti s nastavením výše soudních poplatků a jistoty, kterou musí složit žalobce před zahájením soudního řízení. S tím je spojena asi nejzásadnější obava ohledně nedostatečných záruk před zneužitím institutu hromadných žalob např. v konkurenčním boji nebo ve snaze dostat se k citlivým údajům či know-how, ale také zneužitím ze strany správce skupiny, kde existuje obava, že z hromadných žalob může vzniknout pro zainteresované osoby dobrý byznys.

V každém případě může být efektivně vedená diskuze přínosem při dolaďování detailů v chystaném zákoně, aby byl v budoucnu co nejvíce naplněn smysl a účel zákona o hromadných žalobách, kterým je umožnit velké skupině osob se stejným nebo velmi obdobným nárokem uplatňovat svá práva společně v jediném řízení, a tím snížit náklady na straně žalobců, žalovaného i státu. Na straně žalobce a žalovaného by mělo dojít ke srovnání sil. Rovnocenným soupeřem velkých obchodních korporací totiž může být snadněji skupina poškozených jako celek, než jedinec se svým bagatelním nárokem. Hromadná žaloba by měla odstranit faktickou nerovnost, která dnes v případech „hromadného porušování práva“ vzniká, a zajistit rovný přístup k soudu a rovnost zbraní v řízení před soudem. Uvidíme tedy, zda se skutečně v českém právním řádu hromadné žaloby objeví a zda se naplní očekávání zákonodárce.

JUDr. Ludmila Jakubíková, advokátní koncipientka

Související příspěvky