Články

Opět se blíží doba letních dovolených, a proto je na čase osvěžit si práva, která vám mohou vzniknout v souvislosti se zkaženou dovolenou. Ne vždy totiž vaše vysněná dovolená bude probíhat podle vašich představ. V závislosti na původu vad nebo obtíží, které vaši dovolenou zkazily, pak máte i různé možnosti, jak alespoň částečně eliminovat nepříjemné pocity z vašeho zájezdu.

Účelem tohoto článku je čtenářům stručně přiblížit problematiku pracovních úrazů při tzv. team-buildingu. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci pracovními úrazy jsou zajisté jednou z nejcitlivějších oblastí pracovního práva. Je tomu zejména proto, že následkem pracovního úrazu vzniká zaměstnanci škoda na zdraví, která může mít obrovský dopad nejen po stránce zdravotní, ale zároveň ovlivňuje možnost zajištění rodiny v případě nemožnosti výkonu další práce.

S blížícím se květnem 2018 je zejména mezi podnikateli stále častěji skloňována zkratka GDPR. Za těmito čtyřmi písmeny se skrývá nové obecné nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů (General Data Protection Regulation – odtud zkratka GDPR), které bývá někdy poněkud nadneseně označováno za revoluci v ochraně osobních údajů osob. Co nového ale toto nařízení přináší? A proč je některými za revoluci označováno? Vzhledem k tomu, že na tuto právní úpravu lze nahlížet ze dvou úhlů pohledu, a to z pohledu fyzických osob jakožto nositelů osobních údajů, a osob a orgánů, které tyto osobní údaje zpracovávají, je i tento článek rozdělen do dvou částí.

Ani sebelepší bezpečnostní opatření či pravidelná školení BOZP prováděná zaměstnavatelem nemohou zcela eliminovat riziko pracovních úrazů zaměstnanců na pracovišti. S pracovním úrazem, kterým je každé poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, jestliže k němu došlo při plnění pracovních úkolů (nebo v souvislosti s ním) nezávisle na jeho vůli, a to krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů, se přitom může pojit nárok zaměstnance na odškodnění od zaměstnavatele. To platí i pro nemoci z povolání.

Přestupky a jiné delikty se nemusejí dotýkat pouze lidí žijících tzv. „na okraji společnosti“. S přestupkovým řízením se může reálně setkat každý z nás, a to jako obviněný ze spáchání přestupku či nově jako poškozený, tj. i jako osoba, které byla z důvodu spáchání přestupku obviněným způsobena škoda. Účelem tohoto článku je seznámit čtenáře s nejdůležitějšími novinkami v oblasti přestupkového práva, ke kterým došlo s účinností od počátku července tohoto roku, a to z důvodu přijetí nového právního kodexu, který sjednocuje právní úpravu přestupků.

Zvířata jsou neoddělitelnou součástí života mnoha z nás, ať již jako zdroj obživy nebo jako naši přátelé a společníci. Pokud jde o druhý vztah ke zvířeti, je jistě dobré znát odpovědi na ty právní otázky, na které může majitel zvířete v každodenním životě narazit. Nabízejí se zejména praktická témata týkající se úniku domácího zvířete, situace, kdy zvíře způsobí jinému škodu či je samo zraněno jiným zvířetem nebo osobou a není ani od věci odpovědět si na otázku, zda může být chov zvířat překážkou v nájmu bytu.

Bezesporu každá domácnost má v současnosti uzavřenou smlouvu na poskytování některé služby elektronických komunikací. Pod tímto nic neříkajícím zákonným vymezením se skrývá například smlouva na poskytování mobilních služeb uzavřená s mobilním operátorem nebo smlouva o poskytování internetového nebo televizního připojení. A téměř každá domácnost se někdy dostala do situace, kdy chtěla nebo potřebovala tuto smlouvu ukončit. V tomto článku se pokusíme podat alespoň základní a obecný návod jak postupovat a na co si v takovém případě dát pozor.

Letošní rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky přineslo poměrně zajímavý výklad regulace možnosti výpovědi nájmu bytu bez výpovědní doby, tedy okamžitě. Předtím než si přiblížíme důsledky samotného rozhodnutí, zopakujeme si základní základy vypovězení nájmu bytu pronajímatelem dle úpravy účinné od 1. 1. 2014, jelikož se jedná o informace podstatné jako pro nájemce, tak i pronajímatele.

Přestože od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku – tedy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“ nebo „nový občanský zákoník“) – uplynuly již téměř čtyři roky, v praxi stále není dostatečně věnována pozornost některým právním důsledkům, které tento nový civilní kodex přináší. V souvislosti s tím by bylo vhodné zmínit poměrně neznámý institut mimořádného vydržení. Oč se tedy jedná?

Občanský zákoník kromě obecné úpravy nájemní smlouvy obsahuje rovněž zvláštní úpravu týkající se specifických nájemních smluv (např. smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání), přičemž největší pozornost zákonodárce věnuje zvláštnostem smlouvy o nájmu bytu či domu. Jedním z nejpodstatnějších rysů zákonné úpravy je výrazná snaha zákonodárce chránit nájemce coby fakticky slabší smluvní stranu. Projevem této ochrany je i stanovení limitů smluvní autonomie stran nájemní smlouvy, tedy, převedeno do češtiny, stanovení toho, co je dovoleno stranám si v nájemní smlouvě ujednat. Tímto se bude zabývat následující příspěvek a jistě nepřekvapí, že potěší spíše nájemce nežli pronajímatele.