Články

Přestože od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku – tedy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“ nebo „nový občanský zákoník“) – uplynuly již téměř čtyři roky, v praxi stále není dostatečně věnována pozornost některým právním důsledkům, které tento nový civilní kodex přináší. V souvislosti s tím by bylo vhodné zmínit poměrně neznámý institut mimořádného vydržení. Oč se tedy jedná?

Občanský zákoník kromě obecné úpravy nájemní smlouvy obsahuje rovněž zvláštní úpravu týkající se specifických nájemních smluv (např. smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání), přičemž největší pozornost zákonodárce věnuje zvláštnostem smlouvy o nájmu bytu či domu. Jedním z nejpodstatnějších rysů zákonné úpravy je výrazná snaha zákonodárce chránit nájemce coby fakticky slabší smluvní stranu. Projevem této ochrany je i stanovení limitů smluvní autonomie stran nájemní smlouvy, tedy, převedeno do češtiny, stanovení toho, co je dovoleno stranám si v nájemní smlouvě ujednat. Tímto se bude zabývat následující příspěvek a jistě nepřekvapí, že potěší spíše nájemce nežli pronajímatele.

S ohledem na globalizaci a stále dostupnější turistické zájezdy do vzdálených exotických destinací se stává letecká doprava čím dál tím oblíbenějším a využívanějším způsobem přepravy osob. V praxi se ovšem nezřídka stává, že místo vysněného vylehávání na pláži strávíme o několik hodin déle na letištích kvůli zpožděným letům. Drahocenný čas nám samozřejmě nikdo nevrátí, nicméně věděli jste, že za určitých podmínek nám cestujícím náleží finanční kompenzace až do výše 600 EUR? V následujícím článku se budeme zabývat aktuální problematikou náhrady škody v letecké dopravě a osvětlíme si základní pravidla pro její uplatnění.

Velké množství z nás bydlí v bytech. Jejich správu přitom zajišťují zpravidla jednotlivá společenství vlastníků jednotek (SVJ) nebo bytová družstva, jichž jsme mnohdy sami členy. Jsou nám však známy i základní povinnosti, které tyto subjekty, respektive jejich jednotliví členové nebo i uživatelé bytů musí plnit na úseku požární ochrany? Také pro společenství vlastníků jednotek i pro bytová družstva řeší tuto problematiku požární ochrany zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, a vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti. Ty nejpodstatnější povinnosti, které z uvedených předpisů pro SVJ nebo bytová družstva plynou, si představíme na následujících řádcích.

Při úmrtí v rodině je málokdo schopen bezprostředně se soustředit na majetkové záležitosti. Nezřídka se pak stává, že vedle tragédie spojené s odchodem blízké osoby se pak objeví ještě druhá zásadní nepříjemnost – nepříjemnost spojená se zděděním dluhů po zesnulém. Dle právní úpravy platné od roku 2014 je totiž dědic povinen hradit dluhy zůstavitele v plném rozsahu. V tomto článku si ukážeme, jak se předluženému dědictví bránit a co si v takových situacích počít. Preferovaný postup závisí především na skutečnosti, zda víte, že je dědictví předluženo nebo to jenom tušíte, popřípadě nevíte, jaká byla majetková situace zemřelého.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zvaný též nový občanský zákoník, je účinný něco málo přes tři roky, a letos ke konci února, konkrétně k 28. únoru 2017, jsme se dočkali jeho první novely, měnící některá ustanovení tohoto právního předpisu. Jedná se z velké části o změny vycházející z poznatků z právní praxe, které by měly vést k zefektivnění právní úpravy. Tato novela si zároveň klade za cíl odstranit některé nejasnosti, které při aplikaci výše zmiňovaného kodexu vznikaly.

Návrat předkupního práva spoluvlastníků

Autor: Ludmila Jakubíková

O tom, že z nového občanského zákoníku, účinného od 1. ledna 2014, „vypadla“ úprava předkupního práva podílových spoluvlastníků a o právních důsledcích z toho vyplývajících, jsme psali již dříve v souvislosti se změnami, které tato rekodifikace občanského práva přinesla. Podle novely stávajícího občanského zákoníku, jejíž ustanovení týkající se této problematiky však nabydou účinnosti až od 1. ledna 2018, se institut předkupního práva mezi spoluvlastníky vrátí opět do života.

Známá římskoprávní zásada praví, že „nikdo nemůže převést na jiného více práv, než kolik sám má“. Zjednodušeně lze příkladem uvést, že nemůžu převést na jiného vlastnické právo (např. věc prodat či darovat) k předmětu, který nevlastním. Teoreticky. Slovy klasika však „šedá je teorie a zelená se strom života“ a pochopitelně i z této zásady existují výjimky, přičemž právní úprava nejdůležitější z nich se skrývá v občanském zákoníku v pěti paragrafech s nepříliš poutavým nadpisem „nabytí vlastnického práva od neoprávněného“. I přes skutečnost, že se tato problematika nejednomu právnímu laikovi může jevit abstraktně a neuchopitelně, není zřejmě na škodu mít v této oblasti obecné povědomí, neboť se sporným převodem vlastnictví se může setkat každý.

Mzdový výměr je jen jedna z možností, jak může být zaměstnanci určena výše jeho mzdy. Mezi další způsoby patří sjednání mzdy v pracovní či kolektivní smlouvě anebo její stanovení vnitřním předpisem zaměstnavatele. Na co si dát pozor při posuzování legálnosti změny pracovních smluv – konkrétně se zaměřením na mzdové podmínky, to se pokusíme objasnit následujícím článkem.